Osobnost měsíce října – Dominik Menzel

Dominik Menzel (FBC Orca Krnov); FOTO: Mikuláš Peths

Povzbudit spoluhráče, i v tomhle je moje síla na hřišti

Jestli jsou stále v našich klubech hráči, kteří patří do kategorie „no name“ dříčů, co jedou stále naplno a bez kterých by se hvězdy neobešly? Ti, co mají poctivý přístup a nemají pořád připomínky? Ti. kteří soupeřům nedají nic zadarmo a na hřišti jsou neskuteční bojovníci a odvedou práci za dva?
Trenér mládežnických týmů FBC Orka Krnov Filip Fňukal se rozhodl celkem snadno: „Za krnovský dorost je nejlepší tip Dominik Menzel, bojovník, člověk, dříč, co si dává tréninky navíc.“

Dominik Menzel; FOTO: Vít Tichopád

Trenér a tvůj tým v tobě vidí dříče. Co tě jako první napadlo, když jsme tě kontaktovali se žádostí o rozhovor?
Určitě mě to mile překvapilo a vidím, že co dělám na trénincích a mimo tréninky moji trenéři oceňují. Myslím si, že dobře čtu hru a možná mám i někdy dobré nápady pro nečekanou přihrávku. Jsem srdcař a snažím se na hřišti nechat všechno a nějak hecovat tým. Jako obránce v dorostu se snažím co nejvíce pomáhat brankaři bloky, kterých poslední dobou nemám málo. V tom si myslím, že jsem se zlepšil.

S rolí dříče se pojí především chuť vyhrávat, ale také zodpovědnost za výsledek. Kde bereš svou motivaci k „lítání“ po hřišti?
Moji motivací je nechat na hřišti vše a pomoct týmu k výhře nebo k dobrému výsledku, ať si na konci zápasu můžu říct, že jsem udělal dost věci pro tým a pak mám o dost lepší pocit. Když se nedaří, tak je to vždycky těžší , ale právě i to je ta motivace k tomu abych něco udělal navíc aby se pak dařilo. Určitě je to spíš ve mě , jedině já dokážu sám sebe přemluvil k co nejlepšímu výkonu . Do předu mě žene chuť dát nebo přihrát na gól , protože je to vždycky skvělý pocit.

Když jsi s florbalem začínal, napadlo tě někdy, že tě tak pohltí?
Když jsem začínal s florbalem, tak jsem vůbec nečekal, že na tom budu jako teď. Bylo mi nějak 13 let a kamarád mě dovedl na trénink, abych si to vyzkoušel a já jsem si ten sport zamiloval. Chodil jsem na tréninky velice často, několikrát týdně a díky tomu, že jsem dřel, tak jsem se dokázal zlepšovat a zlepšovat. Můj zlom ve florbale přišel, když jsem dostal pozvánku do výběru. To mě donutilo na sobě ještě více pracovat, protože ve výběrech je obrovská konkurence a musel jsem s kluky držet krok, díky tomu jsem se dostal i do konečné nominace. Od té doby jsem musel přijmout roli vůdce týmu, která mi dodávala sebevědomí.

Nekecá, nefňuká a nestěžuje si, jen prostě maká. Platí to o tobě?
Na tohle je těžké odpovědět, protože se vždycky najde nějaký moment ve hře, který mě nějak vytočí, ale spíš se na to snažím rychle zapomenout a zase pokračovat v tom svém nasazení. Takže z větší půlky ano.

Často zazní – ten/ta dře a maká ještě bokem? Co navíc bokem mimo trénink ještě děláš?
Mimo florbal rád jezdím na kole. Pro větší kondici chodím běhat a doma a někdy i v posilovně se snažím zpevnit a zesílit svoje tělo. Když mám nějaký čas navíc, tak si i zajdu zaplavat na bazén. Často chodím i na individuální tréninky, které máme k dispozici anebo chodím na tréninky, na které nemusím.

Výběry dorostenců MS kraje (Dominik je první zleva v horní řadě)

Chci-li po hráčích aktivitu a docházku na trénink, tak nezřídka se vymlouvají na školu, platí to i tobě?
Studuji na střední škole dopravy a cestovního ruchu v Krnově. Já moc nevidím problém s učením, protože domů ze školy dojdu před třetí hodinou a trénink máme až po sedmé, takže na učení je spousta času. Nikdy jsem s timto neměl problém, vždycky jsem si to dokázal nějak naplánovat. Pokud je to věc, kterou chápu tak se to ani neučím a jen si to před hodinou zopakuji. Někdy, když jedu autobusem na trénink nebo do školy, tak se po cestě učím, ale to je málokdy.

Mnoho lidí více vyzdvihuje hráče, který tři branky vstřelí, než toho, kdo třem obdrženým gólům zabrání. Není to někdy deprimující? Jak se s tím vyrovnáváš?
Někdy to je těžší, protože se tě nikdo nezeptá kolik si zblokoval střel, které mohly být v síti. A všichni od obránců očekávají, že nebudou uhýbat míčku, ale půjdou proti němu. Díky tomu, že jsem týmový hráč, tak mě to ani tolik nebere, protože já mám radost z každého gólu, který dáme i radost z toho, že jsem týmu a brankaři pomohl ten gól nedostat.

Prožíváš hru? Jak pouštíš ven své emoce?
Mimo hřiště jsem hrozný flegnatik, ale když se dostanu na hřiště, tak to tak nevypadá. Hru prožívám hodně, protože ty emoce tam nesmějí chybět. Snažím se povzbudit spoluhráče, když netrefí branku, když se nepovede klička nebo když dostaneme gól. V tomhle si myslím, že je i moje síla. Na hřišti se spíš raduji, zlost nedávám až tolik najevo. Dokážu to v sobě udržet, ale někdy ty nervy taky rupnou a zařvu si trošku jinak než jen radostně. 🙂 Ale spíš mě to začne štvát až doma.

O dříčích je známo, že i kdyby měli umřít, tak nastoupí na palubovku. Jak bojuješ s nemocemi, máš nějaký zaručený tip, jak být stále fit a makat naplno? Neskolí tě už rýmečka?
Hm tip? Snažím se žít zdravě, brát vitaminy ať často nejsem nemocný a třeba se i otužovat. Více se oblékat, když je zima ať se nenachladím, ale jako tip to nějak neberu. Je na každém jak pracuje se svým zdravím. Rýmečka se mnou nehne, chci jezdit na každý zápas za každou cenu. Větší problémy mám teď spíš se zády a kotníkem. To se jen tak vyléčit nedá jako rýma.

Dříči jsou známí i tím, že jsou dobří prognostici a mají vize. Kde vidíš svůj současný tým za dva roky? Jinými slovy, dokážeš si tipnout kolik spoluhráčů budeš mít za dva roky ještě kolem sebe?
Tak určitě na vrchu ligy, kterou hrajeme. Pokud budeme pokračovat tak, jako doposud, tak určitě můžeme myslet na ty přední příčky, protože za ty dva roky se dá posunout vážně hodně. Mluvím z vlastní zkušenosti. Máme nadějný tým, který se může ukázat, ale i přesto si myslím, že se s některými neuvidím za dva roky. Jak už kvůli škole, když půjdou mimo Krnov, tak kvůli tomu, že k nám chodí i ti, kteří to berou jen jako dočasný koníček a pak prostě přestanou. Nevím přesně jaké číslo napsat, ale byl bych rád kdybych hrál za ty dva roky alespoň s deseti spoluhráči, kteří to začnou brát vážně a budou chtít zůstat v našem skvělém kolektivu.

Děkuji Dominiku za rozhovor a přeji výdrž a zdraví do dalších let.
Děkuji za možnost mít rozhovor

FOTO: Vít Tichopád