Osobnost měsíce června – Matyáš Šindler

Superliga florbalu
Útočník FBC Ostrava; FOTO: Ladislav Káňa

V květnu se odehrálo mistrovství světa juniorů v kanadském Halifaxu. Naše lvíčata obhajovala bronz z minulého MS a dnes už všichni víme, že lépe už dopadnout nemohlo. Poprvé v historii juniorských šampionátů bral zlaté medaile někdo jiný než tým ze Skandinávie. I Moravské kluby měly své zastoupení v kádru lvíčat: Petr Koláčný Bulldogs Brno, Kryštof Malina 1.SC Vítkovice, Dalibor Švéda ex Hattrick Brno a Matyáš Šindler FBC Ostrava. Poslední dva jmenované jsme požádali o rozhovor a protože o Halifaxu se napsalo již mnohé, pokusili jsme se zeptat na to, co ještě nepadlo, ale položili jsme rovněž otázky, které si čtenáři oblíbili a v rozhovorech je vyžadují.

Posledním zástupcem Moravy v reprezentačním cyklu juniorů ročníku 2000-2001 je útočník, centr FBC Ostrava Matyáš Šindler, který správně čte hru, což dokazuje vysoké číslo asistencí.

Byl jsem dítě, co od mala pořád běhalo

profilová fotka Matyáše Šindlera
Matyáš Šindler; FOTO: Flickr Českého florbalu

Ahoj Maty, začneme rozehřívací klasikou. Proč sis vybral právě florbal, jak dlouho a za jaké kluby jsi doposud nastoupil? Věnuješ se i nějakým dalším sportům? Stíháš i něco jiného kromě florbalu?

Ahoj, byl jsem už od nějakých čtyř let prototyp hyperaktivního dítěte, které má potřebu někde běhat a nebýt v klidu. Nejvíce mi k srdci přirostla hokejka, tak jsem chtěl zkusit hokej, ale neuměl jsem bruslit, tak jsem zkusil florbal a hokej už nebyl číslo jedna. Začínal jsem ve Škorpionech, kde jsem hrál devět let – celou základku – než jsem přestoupil do ostravského FBC. Zde působím dodnes. Co se týče ostatních sportů, tak nestíhám dělat aktivně žádný, dlouho jsem dělával atletiku, kde jsem se moc nepotkal s pochopením trenérů – měl jsem ruce jako špejle a podle nich jsem byl rozený vrhač, nicméně rád si zahraji rekreačně síťové sporty typu badmintonu nebo stolního tenisu. Mimo sporty jsem vášnivý čtenář.

Juniorské MS je specifické svým termínem po skončení sezóny. Pro tebe o to složitější, že termín MS padl do období maturit. Řekni nám jakou školu jsi studoval a jak jsi zvládal přepínání mezi módem příprava na MS a příprava na maturity? Jak jsi u maturit dopadl? Co tvé další studijní a pracovní plány?

Navštěvoval jsem Wichterlovo gymnázium. Ve třeťáku a čtvrťáku jsem měl za pololetí kolem sta omluvených hodin kvůli repre zápasům nebo soustředěním. Musel jsem mnohdy shánět učivo na poslední chvíli, protože jsem přijel v pondělí v jednu ráno do Ostravy a za sedm hodin psal test. Po nějakých třech měsících jsem si zvykl, jak na shánění různých materiálů do školy, tak na neustálé pendlování mezi Prahou a Ostravou. Po MS jsem moc neslavil, poněvadž jsem se potřeboval naučit ještě polovinu maturitních otázek. Naštěstí jsem dobře tahal otázky a zvládl jsem to. Pracovat zatím nemám v plánu, chci zkusit studovat na „Báni“ a dále uvidíme podle toho, jak mi to tam půjde.

Co byl pro tebe zlomový okamžik, kdy jste si řekli: MY TO MŮŽEME CELÉ VYHRÁT! Kdy nastal ten okamžik, že jsi věděl – TEĎ UŽ JSME MISTŘI!?

Hodně kluků tomu věřilo už před zápasem, což nám nejspíše na hřišti pomohlo. Já jsem povahově skeptik, takže jsem do toho šel s respektem. Po druhé třetině jsem o přestávce strávil devět z deseti minut opakováním si, že dvacet minut je zatraceně krátká doba, ale zároveň v téhle chvíli zatraceně dlouhá doba a může se stát cokoliv. Naplno jsem o tom byl přesvědčen až po své brance 5:2. S odstupem času hodnotím, že to byl takový bod zlom, kdy si už i Švédové možná říkali, že to nejspíše neotočí. Pro zajímavost to bylo na jejich lavičce, jenže kvůli korektnosti nemohu říct celé znění věty.

Sestřih finálového utkání

Jak už jsme říkali, hrálo se v kanadském Halifaxu. Jaká tam byla atmosféra a stihli jste poznat třeba i město? Jak se liší kanadská strava a potraviny vůbec od těch, na které jsme v Česku zvyklí? Co byla místní specialita?

Na prohlédnutí města jsme měli zarezervované odpoledne, ale město je tak rozlehlé, že jsem si stihl pořádně projít pouze jednu čtvrť. Myslím, že už hodně krát se mluvilo o drobném zklamání na MS – florbalová neznalost Kanaďanů. Pletli si nás s pozemními hokejisty nebo fotbalisty, párkrát se nám i přiznal „florbal“ slyší poprvé v životě. Bylo to trochu překvapení, protože Kanaďané jsou milovníci sportu a hrají nebo provozují různé sporty za každého počasí, za každé teploty i v neděli. Trochu jsem si říkal, kdybychom v Ostravě měli alespoň jedno takové sportovní centrum, jaké by to bylo parádní. Strava pro mě byla trochu zklamáním. Halifax je přístavní město, ale ryby mi kromě růžového lososa nevadí – samozřejmě skoro furt losos. Mám rád dušenou zeleninu, ale nemám jí rád zalitou octem. Při podávání salátů jsem po pěti dnech, kdy jsem jich dostal patnáct a ani jeden jsem nesnědl, chtěl obsluze říct, že nejsem býložravec a chtěl bych taky něco jiného, než „trávu“ s chlebem a omáčkou (všechno berte s nadsázkou 🙂 ). Musím ovšem pochválit dezerty, ty byly za 11 z 10.

Jaká byla cesta letadlem, byla zdlouhavá? Měli jste od vedení nějakou doporučenou činnost? Říká se, že při cestování obvykle člověk doma zapomene zabalit nějaké tři věci, jaké to byly u tebe? Co jsi v Kanadě postrádal?

Cesta tam byla rozhodně přijatelnější, než cesta zpátky. Přiznám se, že jsem při představě deseti hodin v letadle nebyl dvakrát šťastný, ale nebylo to nakonec tak hrozné, jak jsem očekával. Na téma „Jetlag“ – spánkový deficit spojený s posunem – jsme měli samostatnou přednášku od experta na soustředění před odletem. Doporučil nám za jakoukoliv cenu nespat, což se projevilo v osm večer kanadského času – posun pět hodin oproti ČR – kdy jsem potřeboval sirky mezi oči, jako to udělal jedné slavný anglický pán. Jak už jsem zmínil, cesta zpátky byla horší. Jediný prostý důvod – přistáli jsme v osm ráno v Mnichově a většina měla naspáno něco málo kolem dvou hodin.

MS juniorů v kanadském Halifaxu; FOTO: Flick IFF

K tomu, aby tým uspěl musí mít kvalitní kádr schopný dobré obrany i útoku. A kdo nedá góly, nevyhrává. Padaly mezi vámi sázky nebo tipovačky, kdo bude mít nejvíce vstřelených branek či kanadských bodů?

Přirozeně se sázelo, ale spíše v kostkách a kartách, než o kanadské body. Jak už bylo mnohokrát zmíněno, i když nemáte kanadský bod, ale zabráníte soupeři šestkrát skórovat, tak jste mnohdy platnější, než střelec jedné branky ve finále. A ten titul máte taky. Spíše jsme měli hráče zaměřené na koncovku a produktivitu, na druhé straně jsme museli zákonitě mít někoho, kdo takové hráče druhého týmu dokáže eliminovat.

Očekávali jste gólové rozdíly mezi pětkami? Kdyby jsi měl každou pětku popsat 1-3 slovy, jaké by to byly?

Spíše ano, ale snažili jsme se, aby rozdíly byly minimálně až nulové, což se nám, troufnu si říci, v celku podařilo. Každá pětka měla specifické úkoly. Například jedna měla přehrát soupeřovu nejslabší pětku, druhá měla rozrazit jejich nejsilnější, znepříjemnit jim hru a vyrážet do protiútoků. Zápasové úkoly se lišily od soupeře. Vždy jsme se detailně připravili, rozebrali si jejich hru i chování a podle toho postupovali.

Na Youtube Českého florbalu byly záběry z Vaší šatny, o kterou se staral Jakub Mudra. Byla vyšperkovaná. Připadali jste si jako VIP hráči? Mohlo to mít vliv na titul? Nastala v šatně nějaká situace vhodná ke zveřejnění na stránkách?

Kuba Mudra je u repre jako vedoucí už strašně dlouho – tuším nějakých osm let – za tu dobu je na všechno připraven a má to v malíčku. Zároveň dokáže všechno zařídit, opravit hokejky, zašroubovat čepele, protože také sám hrával a má k tomu vztah. Pro nás to byl člověk na správné pozici a doufám, že tam zůstane ještě déle, než tam je. Šatna byla útulná, neměli jsme si přímo královsky, ale na prince to stačilo :). Z oslav jedno video z šatny je zveřejněno, takže se můžete na něj podívat. Polévání vodou neminulo nikoho z nás ani realizační tým.

fotka plná emocí
Emoce ve finálovém utkaní; FOTO: Flickr Adam Troy

Klasická chlapská otázka. Co kanadské holky?

Osobně jsem skoro žádné kromě personálu hotelu a pomocnic na hale nepotkal a popovídal jsem si pouze s jednou prodavačkou, akorát naše konverzace byla čistě numismatická. Celkově bych Kanaďany charakterizoval jako velmi otevřené, hodně si chtěli povídat, ovšem to jsem nechal svým spoluhráčům, já dal přednost procházení se po městě.

Máš titul mistra světa, jak se hledá motivace do další florbalové práce?

Právě naopak – ona přijde skoro sama. Od té doby mě to chytlo možná ještě více a těším se na začátek sezóny nejvíce za posledních pár let. Nevýhoda je pouze spojena s vyšším očekáváním, ale když se to zvládne v hlavě, tak ani tohle není nevýhoda.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a elánu do letní přípravy.

Taky děkuji a nápodobně.

mládežnické kategorie
FBK Škorpioni Ostrava; FOTO: Kamil Besta